Loučení poslední

S velkým vypětím,

dávám ti pozdrav posledním objetím.

To ticho přeřvalo tvůj hlas!

Říkáme mu čas.

 

Jako stín při rozbřesku se tvoje slova ztrácí,

ty vzpomínky se mi vrací.

V mé mysli nastal mezi přítomností a minulostí zlom,

ještě jednou mi úsměv do rtů vlom!

 

Poslední úsměv věnovalas mým očím,

slzy však z nich močím.

Chadem je lemován tvůj dech,

ten doprovází můj vzdech.

 

,,Ještě jednou to prožít chci!"

Vlož radost do života starci.

Slyšíš nářek můj?

Duše tvá při mě stůj!

 

Co to je tedy duše?

Co na to říká tvé srdce, buše [bušíc]?

Přebývá v tvém těle přece?

Nebo se uvolnilo z této klece?

 

Bojuj o život ze všech sil!

Vždyť všude jsem s tebou byl.

A nyní mě máš opustit?

Jak něčemu takovému mám dopustit?

 

Z tvé ztráty tento šedivý splín

neudusí ani chuť nejlepších vín.

Podlaha slzy mé vstřebala,

ty jsi se nebi oddala.