Temnou ulicí kráčel smutek

Temnou cestu kráčel smutek
v závějích kroky těžké zapadly
moc daleko jsem ovšem neutek
jak květy kolem cest uvadly

Od stříbrného sněhu létají odlesky
snad od ranního kuropění
jak slunce vyšlo na lán nebeský
tak smutek šel do nočního bdění

Po cestě vykonal dobrý skutek
v našich srdcích jeden sídlí
každý vykonaný, zahubí černý smutek
jenž jako pták zamává křídly