Hřbitovní lucerna

Je noc a měsíc bílý
svitem mírní tmu černou
u márnice postává hrobník opilý
a v rukou mává lucernou

Na hrob lucernu položil
aby světýlko chránilo zesnulé
Před dušičkami jakoby pomník ožil
na troše hlíny pohybem sesuté

Jen jednu mrtvou mít nemohu
neboť tragický měla skon
světlo lucerny oslepilo noční oblohu
Když z věže zadul zvon