Jenom nálada

Jsi jenom rádoby nálada.
V mojí hlavě mě obtěžuješ, zkurvená závada.

Ovlivňuji okolí, ani to sám nechci.
Jenže nic přeci není bez chyb.

Na sobě jich najdu, ani nepočítám kolik.
Takových myšlenek, chtěl bych ti toho říct tolik.

Nevím jestli zapomenu na to jaký to bylo.
Když mě uvnitř sebe sama něco zabíjelo.

Pořád to tam mám, nemůžu se toho zbavit.
Proč bych ti já měl v životě radit.

Nevím, kam směřuje mé bytí.
Maximálně co ti k tomu dodám, že je to k z blití

Nevím jestli na mě čeká něco lepšího, sám nevím.
Věř mi já bych rád, každý den říkám, že to změním.

Jen mi řekni jak, řekni jak.
Na hrudi opět ten svíravý tlak.

Tohle není prdel kámo, mě to ničí.
Maximálně nepohodlné, být úzkostně v piči.

Už nevím jak lépe popsat, jak se nesnáším.
Před ostatními s úsměvem, jen se přetvářím.

Řekni mi, kam mám jít, já tu cestu hledám.
Každý posraný ráno se s tímhle pocitem zvedám.

Chvilku šťastný nemyslíc na to špatný.
Všichni víme, jaké to je být šťastný.

Jenže je to zlomek dne, co já prožívám.
Cítím jak špatný vzpomínky skrz sebe prolínám.

Tak už mě nech, já chci být šťastný a mám i důvody.
Mám střechu nad hlavou, rodinu, ale od všech jen podvody.

Mám důvody lidem nevěřit.
Proč bych se měl zrovna tobě svěřit.

Přesvědčit mě, abych ti věřil, já ti nedám prostor.
Protože vím, že svět je plný potvor.

Najdou ti jedinou slabinu a využijí ji proti tobě.
Řekněte mi, nenarodil jsem se ve špatný době?

Chci být milý, hodný, ohleduplný k lidem.
Jak to ale mám udělat, když žijeme bojem.

Jak dělat lidi šťastný, když sám v koutě brečím.
Jak léčit ostatní, když se sám s něčím léčím.