Žiletka III

Dívka u okna stojí
smutně z něho hledí
zvláštně brečí
žiletku v dlani drží
v duši marně kričí
celý svět nenávidí
do žil se řízla
tentorkrát to přehnala
potítkem to skrývá
pramen krve z ruky stéká
pomalu umírá netuší co provedla
jen z okna do deště kouká
bolest nevnímá
krev stále vytéká
dívka to ovšem už nevnímá
pomalu k hlubokému spánku usíná
omdlívá v srdce smutek a nářek
má už nevrátí to zpět
moc by si to přála
už není cesty zpět
na věky odešla
vzpomínky a smutek zanechala
už nic nevnímá mrtvá u okna leží
její milý na hrobu teď klečí
srdce mu brečí duše zničená
modlí se k bohu proč už nejsou spolu
měli velkou lásku ona
však ustřihla pásku
kones již je milý si pro ni jde
zvedne se z hrobu a dostane
hroznou myšlenku duše už nic nechce
jen s milou být
utíká k mostu dobíhá
se strachem ho přelézá
za milou se dostává
poslední krok udělal
zas za sebou pláč a nářek nechal
teď leží vedle lásky své
právě se nahoře milují
blízcí plakají oba jim chybí
někteří za vinu si to dávají
někteří jim přejí jejich štěstí
jím závidí plakají pro ně
ale oni nevnímají spolu si užívají
tady vše zanechali vzpomínky jen zůstaly
všechny milovaly ale světa se vzdaly
teď v nebi jsou a ostatní
si je připomínají
ale konec už je náš život pokračuje
časem se to přejde
v dobrém na ně vpomínat musíme
nnelitujme je ale v dobrém
smyslu vzpomínejte
a nic si nedělejme pokud
jsme je měli rádi...