Spád

Už zase ten smutek, pocity zklamání.
Zas temný koutek, v hlavě to hádání

Trhat si vlasy, trhání duše.
Chtít plný koš, avšak jen protrhlá nůše.

Pocitů tolik, že nestíhám mluvit.
Myšlenek natolik, že v hlavě začíná zvonit.

Chytám se stále, co dělat teď mám.
Prášky, klid a samota, jak si pomáhám.

Hledám i jinde, klid v přítomnu sháním.
Chci někoho k sobě, i když se straním.

Chci jen teď obejmout a nebýt v tom sám.
Avšak v jazyku lež, že sám to zvládám.

Ten pocit prázdnoty, v nešťastném tichu.
Jen samý smutek ve falešném smíchu

Přetvářka na světě stává se symbolem,
Edgar Allan Poe stává se idolem

Všichni v té prázdnotě hnijeme.
Kde poslední jídlo zapijeme.

Řekni mi v jaké to komedii dnes žijem.
Kde se nenávidíme a říkáme že milujem.

Kde lidi ti bodnou nůž do zad.
Kde nenechají vrchol tě zdolat.

Snažíš svou totožnost schovat.
Jenom se bránit, i když měl bys je bodat.

Kde my to žijeme, kam zmizely práva.
Všichni jsme k ničemu, planeta strádá.

Říkáš, že cítíš tu lásku, avšak jen mrazí tě z chyb.
Teď rozmysli se, kde bylo ti líp.