Po moci

Žít
vesele a správně,
když na dně válí se jen písek,
ze dna misek vah těžko odrazit se,
hladinu stejně kryje pěna dní,
fádní, ale vysoká a hustá jako to,
že víme.


Občas
mravenčí mi v srdci.
Páni!
V hrudi jako odkrvená noha.
Jako bych na tom svalu chvíli seděl.
A stovky jehel váznou v tkáni.




Nám,
chtěl bych ti nějak pomoct..
Ale brát tě za ruku a objímat
není zrovna na obzoru.
Neboco.
Stejně bych chtěl.
Neboj. Všechno je tak správně.
Už bude jenom líp.