Smrt je jako černá labuť

Smrt je jako
černá labuť
co letí do neznáma
a někde se snad potkáme
jen ať je to
co nejpozději
řeka se zlatem třpytí
když podzim do ní hodil
pár mincí ze své kapsy

Z nebe prší
černé peří
od těch labutí čistých
jak sníh v
březnové oblevě
peřím mi pak vesnické babky
naplní peřinu a polštář
a ještě polštářek pod hlavu
mi honem dejte
abych měl na čem spočinout


Smrt je jako káva
v šálku
černý životabudič lžičkou míchám
mlékem a cukrem
hořkost zjemním
smrt ale nelze zjemnit!
Ta vždy bude hořce
pálit na jazyku