Sbírka?

Vidíš slzy, ale nebrečím,
vidíš krev, vážně krvácím?
Možná všechno padá?
Možná že jen ztrácí.
Není světlo, vyhaslo?
Není tma, jenom temno.

Poslední úsměv lásko, došli mi síly.
Poslední úzkost, v mojí poslední chvíli.

Vychovanej v iluzích, že můžu mít,
všechno co jen budu chtít.

Jsou mříže, na dveřích v mém pokoji,
ale jsou jen psychické, takže můžu dělat cokoli.

Dival jsem se mu do očí a viděl tu bolest.
Povídal že to nezvládne, že to má za trest.
Vypadal šíleně, šíleně smutně.
Neměl sílu vstát, že je prej na dně.
Nevěděl jsem co mám říct, je to fakt špatně.
Dostal jsem ho domů, říkal jsem že to zvládne.
On se jen usmál, že je to jen fráze.

Můj kostým, ten zmizel, masku mi vzala.
Nenávidím tu osobnost, co se že mě stala.
Občas nejde dýchat, spíš se dusím.
Každý večer chcípat, jsi chladná jak podzim.

Zítra se probudím mrtvý,
nahodím falešný úsměv.
To už minimálně postý.
Do doby než zastaví svět.

„Tentokrát to bude jiný", vím že nebude.
Bude to stejný, horší, nic ze mě nezbude.



Taková menší sbírka textů co jsem časem nastrádal.
Nemá se jednat o souvislý text, každý odstavec je ukončení dané "básně".