Už vlastně ani nevím
Už vlastně ani nevím
Já vím je to dávno, co jsem byl šťastný a měl sen.
Od tý doby, jenom hlavou ke zdi.
Já už nemůžu, jenom stejný lži.
Je to další den, stejnej jak ostatní.
Nemůžu se dostat ven, ze zajetých kolejí.
Volal jsem o pomoc, jenom další rána.
Prostě nešlo to. Nejde to, nezvládám rána.
Už to bude dávno, kdy jsem věděl co chci.
Vlastně sám si lhal, probděný noci.
Jak bych to měl vzládat, když vlastně nechci.
Možná chci už jenom umřít, možná radši zmizet.
Přestat existovat, přestat se probouzet.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
až se přestaneš probouzet to se budou dít pak věci.Jinak dobře si to dovedu představit zhudebněný.Můžeš mít píseň s nejlepší melodií na světě, ale když nebudeš mít dobrý text, nebude to mít úspěch ale jsme tu abychom se učili a tak já si dovedu představit tohle jako standardní strukturu takovou kostru k dobrýmu textu i když zdá se že zní celkem běžně je v něm i něco co můžem aplikovat do reálu sami na sobě a co cítíme i když každý po svém a o tom to je co si kdo v textu najde i když jich jsou stovky a možná jsou si podobný tak vždy se najde jeden který bude stejný a přesto jiný :)))
09.04.2020 23:47:45 | xoxoxo
Někdy se stane, že je nechuť ke všemu, člověk se musí tak nějak přes to dostat, očistit a přejít do "jiné fáze ", psaní pomůže a nebát se postupně si dělat i malé radosti, učit se je vnímat. Je to těžké .ale po krůčkách a chválit sebe.;-)
09.04.2020 20:54:22 | jenommarie
V anotaci se ptáš, jaké to je být mrtvý. Tak to ti nikdo neřekne,a na to, že se to jednou stane i tobě rozhodně nemysli. Vypiš se ze splínu v básničkách a věř, že zase bude líp. Tip a pozdrav z Prahy posílá Daniela.
09.04.2020 19:36:45 | danaska
a co když jsme vlastně už mrtvý a probudíme se z toho :)
09.04.2020 23:49:32 | xoxoxo