Přiznání

Přiznání čekalo mne za rohem,
aniž říci dříve pravdu před bohem.
Pohřeb skončil a déšť venku ustál,
přišel jsem k pozůstalých plný sál.

To já nesu vinu za smrt staré ženy.
To já nechal duše smrti vyváženy.
To tebe trávit jsem měl za cíl svůj!
To tebe vybrala se dívka za poklad tvůj!

Probodnut desítkami pohledů ostrých,
odcházím ze sálu při nebích modrých.
Za mnou ona dívka bosá běží v breku,
dostihla mě a z očí vidím jí slz řeku.

Nevěřla, ať odvolám vyřčenou pravdu.
Nechtěla s ním být, však neměla radu.
Netušila jak velkou provedla zradu.
Nečekala odpověď jinou, ať táhnu z hradu.

Kde byl bych teď bez této minulosti?
Byl by život jiný bez této zkušenosti?
Vyprávěl bych příběh jiným vnoučatům?

To už rozhodl osud. Náš pán. Náš Bůh.