Dítě

Je to ještě vůbec možné dnes v ustarané době?
Přisedne si k tobě někdo na postel a něžně zašeptá, copak bys chtěl?

Nevíš co, nebo, jak to říct.
Proto jen dál tiše ležíš a radši neříkáš nic.

Houfy myšlenek se ti honí hlavou,
jenže, jak najít tu pravou!
Máš v sobě tolik smutku,
avšak nezasloužíš si ho vskutku.

Chceš si hrát jako ostatní děti,
tak proč jsi pořád jen obětí.

Obětí vlastního života
a myšlenek,
není nic znát navenek.

Stále toužíš po radosti a štěstí,
nezasloužíš si to neštěstí.
Neštěstí, které nevzniklo tvou vinou,
musíš se dát hold cestou jinou,
ale nečekej nikde náruč otevřenou.

Klidu se nedočkáš a ty to víš.
Každou svou depresí smrti jsi blíž.
Ale já ti radím s radostí hranou,
koukni se na ni a pujde stranou.