Zradil mě!

Potkala jsem kluka u sklenky bílého,
sama tma vybarvila ho pro mě tmavého.
Zeptal se na oblíbené vlasů barev,
duhu mu připoměla mé krásy těla krev.

K procházce došli jsme kolem půlnoci,
když bál se o svou princeznu branou únosci.
K dobré noci přál mi svou návštěvu pozdní,
já souhlasila a trpěla pak svou hloupostí.

Noc nádherná připoměla mi první okamžiky lásky,
nevěřit v ráno, náhrát matné okamžiky na pásky.
Ulehli jsme oby až za slunce probuzení,
v dobré víře denního světla ochuzení.

Otevírám oči, všude tma, hledám jej po posteli,
rozsvicím byt prázdný a mé mokré oči prozřeli.
Je tam. Zprává od uprchlíka. Těším se jak děcko.
Umírám ve slovech "Díky za večer, ty malá děvko!"