Probuzení

Probrala se na studené zemi
pražských uliček.
A ještě dnes
cítí ten chlad
kočičích hlav,
když vzpomínka
dere se zpod víček.

Když svalí se po tváři
dříve tak veselé,
nehezká vzpomínka
v podobě krůpěje.

V podobě krůpěje,
či slzy malé,
co stéká po tváři
v době beznaděje.

Co je to beznaděj,
snad ta noc temná?
Nebo jen věty,
kterým chybí slova?

Nikdo nic nechápe,
nikdo nic neví,
až, když pak najednou
ve snu se zjeví.

Krade se po špičkách
bez porozumnění,
kde vlastně hledat ji
dodnes nikdo neví.