Když opuštěný u lesa
sám zasněn hledím oknem ven –
nenalezená adresa
milenky je mým osudem.
Sonáty ticha klávesa,
jež nerodí se každý den,
mi navrátila nebesa
ve shonu šedi kasáren.
Mám také ráda večerní pohledy z okna .-)
A můžu poslouchat jen tajemné zvuky lesa.
09.09.2020 23:10:56 | Jaruška
Já bydlím v Jizerských horách. Zahrada přímo navazuje na les - je vlastně lesem - velmi zarostlým.
10.09.2020 00:32:24 | ARNOKULT
Pohled do lesa
vzpomínky co hřejí.
Hudbu mezi stromy
tiše rozeznějí.
* ST Pěkná báseň ;-)
01.09.2020 20:23:45 | jenommarie
Děkuji. Já vždy u toho okna pozdě v noci sedím. Poslouchám Wagnera a čtu Kafku.
Zahrada je zarostlá, temná a s mnoha stromy. Je to už vlastně les.
01.09.2020 20:49:45 | ARNOKULT