Do neznáma...
Do neznáma...
všude ticho, tma a já sama.
S rukama v klíně tiše tu sedím.
chci cestovat do neznáma.
Propadnout se do nejhlubší propasti,
nebo ztratit se v divočině.
Jsem tu, jak moucha chycená do pasti,
pomalá smrt v pavučině...
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Příliš smutné. A stačilo by tak málo.
Do divočiny místo pavučiny, s moskytiérou a hamakou.
To dá dosti síly k dalším dnům.
02.09.2020 14:06:10 | Lesan
i smutek patří k životu,
bez něj bychom nevěděli,
co nazývat štěstím :-)
děkuji za zastavení!
02.09.2020 15:53:32 | Pittoresque
Jistě, smutek také může patřit k životu. Může se stát shoda okolností, nehoda, vyšší moc. Jsou věci, které vzniknout a dotknou se nás a které jsme nezavinili, netvořili, nepodíleli se na nich.
Jenže z textu je cítit beznaděj. A to je cosi jako neporozumění, nesouznění, bezcílnost a zmar. Protože doba je drtivá, daleko razantnější než dříve. Mačkající duši, rychle se měnící s tlakem na úspěch drtivým. To pak neúspěch i neúspěch domnělý, je lavinou depresí a smutků.
Možná se i pletu. Vlastně to píši jako náplast na Váš textík. S hojivou náplastí kolikrát člověk vykročí ke správnému cíli a brzy uzdraví duši.
03.09.2020 11:40:05 | Lesan
Milá Pittoresque,
nenech si uthnout svá křidélka,
každá moucha bojuje o svůj let
..to jenom chvíli síla opadla,
bude to dobré...neboj..leť;-)* *ST
02.09.2020 10:54:31 | jenommarie
Snad živou vodou mě někdo pokropí,
jak dlouho bude mu trvat, než pochopí :-)
děkuji za návštěvu Maruško.
02.09.2020 15:54:41 | Pittoresque
Já bych..ti pomohla milá zlatá
..ťukla bych ho nenápadně :D
..snad není nahluchlý a slepý.
Tak držím pěstičky.
02.09.2020 16:16:05 | jenommarie