Slunce, srdcem vesmíru
dole pyramidy stébel
Náš kahánek nese čas
Jak páru nad hrncem
Žabí kvákání
Na poli, traktor
po stopách myších děr
Fakt a faktorů
Teď leskne se,
v zrcadle vany
Jeho ruce se chvěli,
zaprodal i sluch
Ztráty nebo nálezy?
Najde se? Postaví?
Zase pevný dům?
Na kolejích strachu?
Nevěřil veverkám,
co skáčou po větvích
V kolejích leží kabát, starý,
jako talíř z porcelánu
Z vybledlých písmen
luští výrobce
Jak zprávy
ze zmoklých novin
Doufají, že není Míšeňský...
Milá Islo, velmi smutný příběh. Ale i takový je život....
Příjemný večer a ..ST..
18.09.2020 22:36:08 | Jaruška
Nikdo netuší, jak těžký balvan si každý z nás vleče, pak zůstávají jen otazníky...
Krásný den, milá Islo (*)
16.09.2020 08:57:11 | Emily Říhová
Milá Emilko, kdyby šel vrátit čas, myslím, že každý na světě by věděl, co by udělal, mohl udělat jinak. Vždyť život je tak krátký . I tobě Emilko, krásný den :)
20.09.2020 06:41:58 | Isla
Máš pravdu, život je hodně krátký a hrozně rychle utíká... a chyby děláme všichni, vrátit nejde nic, jen poučit se můžeme a neopakovat :) ...krásný den Islo (*)
20.09.2020 09:32:03 | Emily Říhová
Zemědělství je těžká dřina, ale krásná. Kdysi jsem jezdila také v traktoru.Vzpomínky.
09.09.2020 13:47:52 | mkinka
Najít opět víru..někdy po zklamáních trvá.
I když kolem stále vše žije..i se stejně raduje.
Uvnitř je duše
..co schořela po slibech
..po marných..nesplněných snech
..ale cesta nekončí
..dokud jsme tady
..tak stále LZE.;)* ST* ;)
09.09.2020 12:31:03 | jenommarie
Ano milá Marie, dokud cesta nekončí...V lepším případě :( tady to ale neplatilo. Koleje chtě, přinesly smrt. Člověk se rozhodne a je to, bez toho aniž by se díval na ostatní. Člověk rozhoduje o svém životě vlastně sám, neslyší nevidí, nepředvídá. Jen se topí, a chytá i stébla...
09.09.2020 17:09:22 | Isla
I tuto možnost jsem si v básni četla..jen jsem zvolila..verze č.1. Nu osudy..jsou různé a některé hodně bohužel neďťastné.;)
09.09.2020 20:22:52 | jenommarie