Kdyby ticho mohlo mluvit
Kdyby ticho mohlo mluvit
kdyby ticho mohlo mluvit
mlčelo by
skrze měsíční svit
chytá mé slzy
neviditelné
tak pláče duše
oděna v barvách opuštění
protože ani ve snech
nic v pořádku není
láska a výkřiky na kříži
bolest a žár
ve vlnách se blíží
udeří náhle
svinutá do ulity chvíle té
vím
hladkým slovům
už nikdy neuvěřím
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Strachy si držíme
aniž by jsme chtěly
těžké je začít opět lásce věřit.
Čas s osudem..snad přijde ten, trpělivý, který pochopí a bude zraněnou duši
umět hladit. ;)* *ST
16.09.2020 13:08:04 | jenommarie
"… oděna v barvách odpuštění"
"... hladkým slovům už nikdy neuvěřím."
Je zde zřejmé, jak mistrně poodhaluje autorka svoji skrytou hloubku empatického projevu*
Pěkná báseň, Andělko.
16.09.2020 00:02:34 | šerý