Les pocitů

Hledím na dno duše,

náznak citů tuše.

Nevidím však nic,

jenom prázna víc.

 

Jsem jak dutá nádoba,

můj obličej je ozdoba.

Nosím milou masku.

V knihách hledám lásku.

Místo upřímnému smíchu,

oddávám se tichu.

 

Udrží mě? -Sotva.

Reality kotva.

Náš svět už mi nestačí.

Chci teď vidět jinačí.

Ztratím se v představách,

krásnějších dálavách.

 

Zimou se tam třesu,

Cestou domů, k lesu.

Krása je to chladná-

nepředčí ji žádná.

 

U veliké tůje,

klid mě obklopuje.

Na vrcholku stromu,

najdu vášeň k tomu.

 

Pak sluneční zář,

sežehne mi tvář.

A donutí mě k tomu,

vrátit se zpět- domů