Zapal svíci...
Zapal svíci...
Mlžný opar krajinu odívá,
smutných dnů častěji přibývá.
Rána schoulená v náruč jinovatky,
jako dítě na prsou drahé matky.
Listoví stromů na zemi leží,
zastavit chceme, však čas dál si běží.
Kam ztratilo se libozvučné jaro,
proč déle s námi nezůstalo.
A léto plné horkých dní,
teď krásný sen si tiše sní.
Podzim vládne rukou svojí,
hroby bude zdobit chvojí.
Pak zapal tiše bílou svíci,
za toho, kdo tiše spící,
odpočívá v tmavém hrobě.
Jen hádat můžeš,
zda někdy někdo,
zapálí též svíci tobě…
Komentáře (17)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Na stěně zšeřelého pokoje
mihotá odraz od svíčky
a já si říkám, čím to je?
Jakou moc mají Dušičky?
Navzdor času a prostoru
ožívá kouzlo vzpomínek...
Kéž naše srdce schovává ne odraz,
ale plamínek...
17.10.2020 07:39:41 | Cecilka
Svíce tiše s pokorou zapálená,
vzpomínka a láska vyjádřená...
Krásně napsáno, milá Pittoresque :)
15.10.2020 22:25:50 | Emily Říhová
Zapal svíci a vzpomeň na ně.
Myšlenka pomůže ti zahřát dlaně.
V podvečer kdy opar z mlhy
nad hřbitovem s tmou se honí.
Můžeš slyšet příběhy
jak žil ten,co spí pod keři.
I na hřbitově bývá živo
když není venku přívětivo.
Jen nebát se a naslouchat
hned víš kdo koho měl (má)rád.
14.10.2020 15:44:55 | Eru Alonnar
K rozjímání využij ten čas,
utišíš chmury uvnitř snáz.
Nech se ukolébat tichostí,
i když zima vniká do kostí.
Neboj, i na tebe se dostane,
tlouci srdce tvé, tiše přestane.
Pak v hrobě navždy budeš spát,
přijde ten, kdo má (měl) tě rád.
Zapálí svíci a tiše postojí,
vždyť ta chvíle nic ho nestojí,
že vzpomene na tebe,
jaký byls než odešels do nebe...
15.10.2020 08:09:30 | Pittoresque
Hm. Svěžest dospěla a zplodila zralost. Krajinu umlčí rozcupovaná, chladná pěna.
Líbí se mi Tvá trefná podzimní zádumčivost. Povedené dílko.
14.10.2020 01:44:50 | šerý