BEZDOMOVEC
BEZDOMOVEC
U lesa tiše tulák spí,
samotný, všemi opuštěn –
už nezná něhu domova
u teplých kamen chalupy
za hradbou láskyplných stěn,
když přijde zima ledová.
Nenechte zemřít žebráka,
s kterým si osud zahrává
ve světě šedi bezcitu –
jemu jsou stropem oblaka,
v jehličí leží mu hlava,
prochladlá ránem úsvitu.
https://www.youtube.com/watch?v=6C5Nq91MKWY
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Moc krásná,škoda,že není delší,ještě by se dalo tisíce dalších problémů,které oni mají.Spoustu z nich si za to ale může samo,vidím je,mají nohy,ruce,jeden žebral dokonce,abych mu dala peníze na pití...Ale někdo se tak dostal z problémů,exekuce...takže tak.Pěkná báseň
26.10.2020 17:47:35 | Anii
Děkuji. Vše je samozřejmě mnohorozměrné. Velmi složité. Nejsme zcela tvůrci vlastního osudu.
26.10.2020 17:49:35 | ARNOKULT
Někteří se dostanou do té situace shodou na SEBE napojujících...událostí.
Někdy mají i pocit, že na nich nezáleží..tak se přestanou i snažit a klesnou až na úplné dno.
Ale dnes už je spousta organizací a i pomoc..jen většina z nich má bohužel potíže s alkoholem a proto je na noclech nevezmou..mají tam určitá pravidla..a to oni vědí.
Prý jim i vadí
..že je tam nutí se pomodlit.
No ...dnes myslím, že po cironaviru..zůstane spousta lidí bez práce. Ale VŽDY záleží na jedinci, jak si sebe váží a zda umí bojovat a stále vypadat jako člověk..je opravdu hodně organizací...jen je to i o té psychice a o tom egu..myslím, že mnozí se za tu situaci stydí..ale jsou i takový, kteří to využívají a chodí tak záměrně. ;)
Báseň je jinak napsána pěkně a vyjádřil jste jeden z možných lidských osudů..
nesoudit
neodsuzovat..
ale já už se i párkrát s pomocí napálila..přesto je nehážu do jednoho pytle. To nelze..vždy jde o jedince a nikdy nemůžeme vědět vše.
Koupit jídlo..léky..cokoliv..je víc..než dát peníze na alkohol.:)
Pěkný víkend přeji.
16.10.2020 22:45:33 | jenommarie
Ano - kupovat jídlo. To je strategie. Kdysi, když jsem ještě jezdil do Prahy, jsem koupil bagety a na autobusovém nádraží jsem jim je dal.
16.10.2020 23:53:43 | ARNOKULT
Ano..já si myslím..že pokud člověk může..tak má aspoň tím málem pomoct..ale bohužel i těch co to zneužívají je hodně. ;) Dobrou noc přeji. :)
17.10.2020 01:13:21 | jenommarie
Báseň je to pěkná, ale jak píše Amonasr, někteří si soucit vůbec nezaslouží. Já mám ty samé zkušenosti z našeho města a nikdy bych tyto lidi nelitovala, i když jsem jinak ,, měkota." Myslím si, že i když se člověk dostane do tíživé situace, má dvě ruce. A pokud umí aspoň trošku pracovat, nemusí takto dopadnout. Ale jim takový život vyhovuje.
16.10.2020 22:34:35 | Jaruška
Hezky napsáno a takového bezdomovce by se skutečně člověku zželelo. Nedá mi to ale, abych si zároveň nevybavil skupinu otravných a obtěžujících bezdomovců středního věku před naším žižkovským domem, kteří nám občas kálí i přímo před vchodovými dveřmi (někdy dokonce i za nimi), což samozřejmě za tmy pak mnozí obyvatelé roznášejí i po baráku a do výtahu, posedávají v průchodu neustále v podroušeném stavu, popíjejí levný alkohol a pokřikují po kolemjdoucích ve snaze si něco na další chlast vyžebrat. Netuším, zda si tento způsob existence vybrali dobrovolně nebo je k tomu dohnala tíživá osobní situace, ovšem podobnou poetickou lítost a soucit s nimi pak v reálu člověk v sobě těžko objeví. Je to bohužel v Praze neřešený sociální problém a municipalita si s ním neví evidentně rady. I městští strážníci raději štítivě tyto problémové bezdomovce obchází obloukem a tváří se, že neexistují. Zvlášť v zimě se k tomu ještě přidružují pokálené a zapáchající tramvajové vozy zejména v páteřní lince č. 9, takže v tom zadním se mnohdy veze několik pomočených a nesnesitelně páchnoucích bezdomovců, zatímco všichni ostatní cestující prchají do přeplněného předního vozu, aby se dostali včas do práce či někam jinam, kam potřebují. I o tom by se dala napsat poezie, ovšem hodně dekadentní a nelibozvučná... Omlouvám se za tuto reakci, Tvá poezie se mi líbí a není to namířeno proti ní, jen zrovna nad mnohými skutečnými pražskými bezdomovci se rozněžnit nedokážu, i kdybych chtěl, přestože mám jinak silné sociální cítění a jsem obvykle na straně těch, co neměli v životě tolik štěstí, jako většina nás ostatních. Domnívám se totiž, že i sociálně nejslabší si ve velké většině dokáží zachovat svou lidskou důstojnost a zaslouží si naši pomoc, i to má však své smutné výjimky, které se bohužel koncentrují do anonymity velkoměsta. Není to ale problém jenom u nás, ale mnohem větší i třeba v tak vyspělé zemi, jako jsou USA, kde mnohé čtvrti opěvovaného San Francisca se už změnily v brlohy zdrogovaných a běžnému chodci i nebezpečných agresivních individuí. Takže možná i my se máme časem na co ještě těšit... Není tedy bezdomovec jako bezdomovec...
16.10.2020 11:44:22 | Amonasr
Ano - já znal jednoho - byl z lepší rodiny. Bohužel měl velké ambice. Otec ho vyhnal z domu. Měl úraz - dostal se z toho - přišel však o práci. No - a pak bohužel "tráva". Zemřel nedávno. Bylo mu asi čtyřicet. Tuším, že si našel opuštěný bunkr zde na Bukové hoře. Tam přespával. Praha je samozřejmě zcela jiná než okres Jablonec.
16.10.2020 11:54:53 | ARNOKULT
Děkuji za také příklad ze života, který se odrazil v Tvých verších. Mají tedy reálný základ, který stejně jako Tvé verše podněcuje k zamyšlení a jistě oprávněnému soucitu. Myslím, že si rozumíme :-)
16.10.2020 12:19:58 | Amonasr