Codzim

Ten krásný čas,
kdy příroda usíná,
cesty jsou prázdné zas,
jen vítr s lístkem hraje
a v dáli skrývá své taje,
co jednou zradí nás,
to nikdo nevnímá,
a ony přijdou snáz.

Kroky však neslyšet
když k domu přichází,
skrz zuby cedí "zdar"!
Velcí na poplach bijí,
však nejmenší svými kyji,
rozdávají vůkol zmar,
po dlaních slzy stékají,
raději nevidět.