Duše rozervaná

Temnotou pohlcený a nikoliv zlým mužem za živa byl jsem.
V hlubinách temnot a nicotou obklopený putuji zde sám, osamělost je mým prokletím.
Jsem jen duše rozervaná jako oheň a voda si připadám, na život jen vzpomínám na města pouze šedi plná, na lesy beze zvěře divoké ten život nebyl pro mne.
Jsem duše zloby plná, na život zanevřel jsem i proklel bych se sám ale udělali to za mne.
Jsem jen duše rozervaná, odpuštění plná a odpouštím si život zanedbaný.
Putuji temnotou jen chladným náručím smrti objatý, sám putuji krajinou beze světla, bez naděje jen stíny plní mysl mou.