Úzkost
Úzkost
Mám v sobě jikru.
Moře, možná se mi pletou
slova.
Klepou ruce.
Žije stres.
Povím Ti to
právě dnes.
A mezi kamením
mě čeká znamení.
Moře rozuzlení.
Božské pohlazení.
Možná bych se ráda
utopila.
V Tobě.
Možná přemýšlím,
jak lidé žijí v hrobě.
Svěřím se já Tobě.
Jsi klíč.
A já potřebuji Tě víc.
Sobě rozumět
je těžké čím dál víc.
A tak přešlapuji
z nohy na nohu.
Pevný krok dál nemohu.
Neurony létají do vesmíru
a z Tebe kradu všechnu sílu.
Mám jít a hledat
správnou v sobě víru?
Nemám štít mušketýrů.
A tak se podám Tobě.
Neslyšně a něžně.
Možná i sametově.
Přijmi mě se svými klady i zápory.
Všemu navzdory.
A já budu mokrá od vody.
A slova podáš v správný čas.
Uslyší mě ten správný,
kdo mě má vskutku rád.
A bude při mě stát.
Dobrý kamarád.
A život se dá do pořádku
a já nebudu mít strach
i z nepatrných oblázků.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Líbí se mi Tvé vyjadřování, hlavně to, kde lidé neřeší fanaticky určité své bláznovství a posedlosti (u Tebe asi voda) :o) Ale živé a lidské "vyprávění" sebe sama. Pocity, stavy a pochody... Nesnažím se u nikoho o formu kritiky, jen oceňuji tuto formu v textech z mého pohledu :o) Pokud chceš mít větší záběr, vyvaroval bych se přirovnáním k fyzice (která je úplně vedle a jiné pavědy, i když jsou všeobecně přijaté), ale směřoval bych to k běžnému životu a přírodě :o) Abych právě nepsal jako debil každý den a v Tvém případě x krát za den něco, vždy si počkám a napíšu to najednou, protože ne každý text je vypovídající o daném směru a autorovi. A ne pokaždé se vše zadaří :o) Tak ať se ještě více daří, vodní vílo :o)
08.12.2020 17:16:14 | Crazymike