Anotace: Když nás zraní někdo důležitý v našem životě, není to nikdy lehké. Takhle prožívám smutek já.
S okolním světem splývám.
Z pozadí se na vše dívám.
Slunce, co se rozzářilo,
Všechno v stínu odhalilo.
Není nutné perly slz propouštět,
Smutek v sobě probouzet.
Měla bych každý den děkovat,
Že mohla jsem milovat.
Jen se poddávám osudu,
Překážet ti nebudu.
Není nutné perly slz propouštět
smutek v sobě probouzet
měla bych každý den děkovat
že mohla jsem milovat...
Až u člověka nevídaná pokora a nadhled* Možná i respekt k tomu, že si za lásku druhého na věky nekupuji a trvale nevlastním. Vše je jen na osobním naplněném pocitu štěstí pro které stojí u partnera/ky činy udělat vše pro to, abych to krásné neztratil! To znamená, usedle se "neflákat" a na vztahu stále pracovat Uf, chce to trpělivost a je to někdy dřina. Ale výsledek za to stojí!
V opačném případě když není trpělivost a snaha tak neztrácet čas - už jen ten, nám zůstává drahým! Téměř vždy nám i z takového vztahu zůstanou krásné chvíle. Tak proč si je protivit a neuchovat. Duševní strava lásky, střevem neprochází.
07.01.2021 18:01:35 | šerý