Všichni.
Všichni.
Všichni.
Všichni oběšenci na
světě mě odvážou.
A řeknou, nesmíš zemřít
s potupou.
Všichni oběšenci na světě
mě odvážou.
A řeknou, dej si šanci.
Smutné je žít za márnicí.
Smutné je žít za márnicí.
Všichni oběšenci na světě
mě k životu dokopou.
Žít však za mě nemohou
ani náhodou.
A tak tam nahoru předávám,
ráda vás zemřelé mám.
A k životu se probírám.
Kvůli vám.
Kvůli vám.
Neumírám.
Neumírám.
Všichni oběšenci na
světě mě odvážou.
A řeknou, nesmíš zemřít
s potupou.
Všichni oběšenci na světě
mě odvážou.
A řeknou, dej si šanci.
Smutné je žít za márnicí.
Smutné je žít za márnicí.
Všichni oběšenci na světě
mě k životu dokopou.
Žít však za mě nemohou
ani náhodou.
A tak tam nahoru předávám,
ráda vás zemřelé mám.
A k životu se probírám.
Kvůli vám.
Kvůli vám.
Neumírám.
Neumírám.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Smrt je nevyhnutelná, když duše vylétne!
12.01.2021 17:52:03 | Dejvis
Ještě ta smrt musí počkat. Musím psát a se slovy si hrát. A pár lidí z hlíny vytahat.
12.01.2021 18:04:26 | mkinka
Drahá autorko, velmi hezky jsi popsala složitý psychologický proces v jehož závěru jsi došla k tomu že jen ty sama rozhoduješ o tom zda dál žít.
A teď už jak mi zobák narost . Vyprdni se na oprátku zubatá si tě stejně jednou najde
12.01.2021 09:43:24 | kašpar
Děkuji za napsání. Musím ještě tady napsat pár básniček a potěšit pár dušiček.
12.01.2021 09:50:50 | mkinka