Rozlučka se smrtí

Hledím do prázdné místnosti,
kdes Ty dříve býval,
napadají mě jen slova lítosti,
kéž by Bůh žal rychle smýval.

Cítím, jak dech Tvůj se krátí,
srdce nepravidelně tluče,
nikdo ten čas už nevrátí,
nevezmeš mě do náruče.

Náruč Tvá hřejivá, laskavá,
jen vzdálené zbudou mi vzpomínky,
bolest, ale i naděje zůstává,
srdce jako dva kamínky.

Kamínky bere si Země zas,
vše špatné odevzdej dolů,
jednou znovu vyjde Slunce jas,
hledět budem z vrcholů.