Poutníci

Za oknem po nebi hvězdy a planety poslepu bloudí

Po nocích na ně neznámí poutníci z temnot užasle koukají

Oči k ním upírají i ti, co zítra skončí pod gilotinou

Kol hvězd pak toulají se malý princové svoje rúže hledajíce

Venuši nemilosrdně skrápí kapky deště z vitriolu

Slunce bohužel musí hledět i na hroby neznámých vojínů

Alespoň generálové nikdy nebudou zklamanou snoubenkou

Kdyby tak Mars věděl, jaké to je býti smutnou matkou

Kostel po kostelu snílci naprosto marně klečí pod pietou

Zbloudilé děti alkoholu touží po omluvě a žebrají o cigaretu

O kus dále kluk plačíce odhazuje z lásky svázané kopretiny

Někde v bytě slečna v pravou lásku doufajíce odhazuje střevíce

Alespoň, že naše rty jsou občas zvlaženy kapkou medu

Někdo miluje, když si může po ránu usrknout černou kávu

Občas mám pocit, že život je jenom údolím ženoucí se mlhou

Pod přikrývkou času lze stejně úplně všechno zapomenout