Uprostřed davu přesto sama
Nezvládám večery ni rána
Slzy už vyschly, zůstávám na suchu
Klesám jak na mysli, tak na duchu
V ruce propisku a sklinici vína
Cítím se sama, cítím se vinná
Chybí mi teplo lidského objetí
Má touha je mé prokletí
Za chvíli s tebou, dala bych cokoli
To ti však neřeknu, to ego nedovolí
Spolu s egem pochyby zahodit,
dozvědět se jak je na tom cit...
Krásný večer :)
24.03.2021 23:28:09 | Emily Říhová
Někdy je ego protipólem mluvy, to nevyřčené vzdaluji, co mohlo by být blízké
21.03.2021 22:48:27 | Akrij8
Možná škoda..to ego..to zbytečně vše ničí..bylo by snazší..se otevřít a znát víc;)
19.03.2021 20:00:41 | jenommarie