Poslení noc

Poslední noc

S žiletkou na rtech usíná,
dívka, co lásku proklíná…
Slzy si z tváře utírá,
v duchu už pomalu umírá…

Doufá, že v noci opustí svět,
na zemi leží černá růže,
zvolila cestu, nelze vrátit se zpět,
skrz zamčené dveře jí nikdo nepomůže.

Je noc, dívka klidně spí,
najednou však srdce poskočí…
Žiletku spolknula a s ní i sen,
krev stéká po krku z postele ven…

Dívka procitá a bolest vládne,
krvavé slzy polykat nestíhá,
srdíčko pomalu bolestí slábne,
očima svět už nesnímá.

Nehty zarývá do tvrdé stěny,
krev se rozlévá tmou,
bolest ji zabalila do horké pěny,
kdepak, ve spánku není smrt hrou.

Poslední nadechnutí – srdce brzy už dobojuje,
(tělo zimou mírně se třese…)
pak ale bolest utichá a noc si tiše prozpěvuje.
(a zpěv andělů nebem se nese..)