Oceány

Já cejch na čele mám,
dvě mince pro převozníka po kapsách skrývám.
Mezi černým a bílým břehem oceán,
hloubky jeho já nepoznám.
Údolí stínů, holubici v náručí svírám,
čistota vadne, do vyprahlé půdy ji pohřbívám.

Kámen na kámen skládám, na tvou tvář hledím,
srp a jed, neznámo ve tvých očích vidím.
Kámen na kámen skládám, mezi stěnami lapen,
vědomí nádechu vidinou, však zůstanu nepochopen.

Já údolím stínů kráčím, holí v písku se podepírám,
dlouhou poutí znaven, na tvá slova již zapomínám.
Ostré kameny do bosých nohou řežou, pálí to, pálí.
Je to znamení, já stále naživu bloudím.

Chrám z kamenů, přístřešek před slovy,
symetrie rovná se klon, já nedržím se životní osnovy.
Křídla z porcelánu střežím, o úniku zadním vchodem sním.
Pohřbená a zbídačená, k nebesům vstříc letím.
Život z hrobu, já mýlil se, to naděje života je líc.