Čekání na věčné ráno

V igelitu dušen, ústa po kyslíku lapají,
cigaretou na kůži pálen, srdce v dehtu utonulo,
tvá slova na mé duši škody páchají.

Čekal jsem, až přijdeš, ale ty nikde.
Jako před obzorem klečet,
na první sluneční paprsky hledět.
Snít o hřejivém doteku,
věčné čekání na ráno,
zapomeň na mě,
probuzení, to mi bylo dáno.

Lepší časy přijdou, to mi každý den říkáš.
Budeš v pořádku, tak mi to do ucha šeptáš,
ale já už tu nejsem,
ne doopravdy.
Jako prázdná schránka v poušti pohozená,
každodenností vysušená.

Zbloudilý v nocích děsů,
cestu životem hledám,
v trýznivém bludišti svědomí,
lásku v srdci již prostě nemám.

Cestu svou si volíme,
plnou trnů, či projít hebkým sametem.
Vykročím na tu jedinou.
Tu, které jsem byl předurčen.