Chtěla bych být
Chtěla bych být
paprsek, co do samoty nese teplo domova.
Chtěla bych být temnota,
hřích, co do duše ti nese zimu hřbitova.
Chtěla bych být láska tvá,
která zlo světa zaplaší.
Chtěla bych být něha tvá,
co bolesti tvé utiší.
Chtěla bych být jenom já,
kterou vidíš svýma očima.
Kdybych byla tvoje temnota,
udělám hřbitov z tvého domova.
Kdybych byla sluncem tvým,
domov na hřbitově vytvořím.
Budu čímkoli.
Chtěla bych se smrtí stát,
abych poslední tě mohla objímat,
polibek ti letmý dát,
a pak tiché sbohem zašeptat.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
"Člověk člověku jest člověkem
však někdy také pěnou Malé mořské Víly.."
Mám výhodu, že jsem měla to štěstí tuto báseň číst již tehdy blízko jejímu vzniku
mám ji uloženou z té doby a schovanou
Ráda v ní cítím poetickou rovinu - to jak mi zní.
Její význam považuji za nadčasový v tom, že slyším proměnlivost plus/mínus v každé Bytosti (ženě zde).
Pro mě je tam takový zajímavý tanec lidskosti a touhy po Lásce.
09.07.2021 12:59:42 | Ořechová
Velmi zajímavé dílo. Nejprve jsem dokonale nerozuměl, ale postupně z básně vytanula hluboká touha "patřit". Nejvíce mi učarovala poslední sloka. Báseň má potenciál, ač některé rýmy na sebe sedí jen tak naoko. Na tom bych zapracoval, ale jinak jsem četl rád.
20.04.2021 19:08:38 | Měsíčník
Ahoj Měsíčníku, děkuji za reakci. Vkládala jsem teď všechny básně z doby, kdy mi bylo 14 a 18 let, tedy před ... no asi 19 lety. :) Uznávám, že jsou to takové veršovánky, ale i tak myslím na ten věk, dobré. :) Určitě časem vložím něco aktuálního "z mého současného věku". Měj se fajn.
20.04.2021 21:12:07 | Karin Misařová