Serotoninová princezna

vzpomínám dotyků na tisíc,

tvoji šíji, taky líc,

houpali jsme na prazvláštních hladinách

v záři barev se vznášeli jak ve snách,

zatímco svět kolem nás zmíral,

poté přistoupil osud,

co na nás pobaveně zíral,

přišel pro svou daň,

duši mou objal v kostnatou dlaň,

a mačkal - mačkal

až ze mne prýštily slzy,

modlil se ať pomine to brzy,

hasnu stále zas a znova,

neboť já jsem osudem