Oči
Oči
vy uplakané slzy,
jenž sledují se v zrcadle.
Dvě prázdné oči,
kde nic není,
kromě slz a utrpení.
V očích, kde duše není
a chybí jejich podstata,
tam láska přišla do vězení,
když byla srdci odťata.
Jste smutné,
nic smutnějšího není.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
„V průhledu Tebe sebe
Oči naše promluví.“
Děkuji, Karin,
Báseň jež mi šikovně připomněla chvíle, kdy jsem pohlédla bolesti do očí, a uznala její místo ve mně.
Vědomě i nevědomě prožíváme jednu stranu mince, nyní zde v básních smutných, např téma Smrt, Bolest, Smutek, Beznaděj..."JAK" z toho benefituji, vidím u sebe jako mou osobní cestu. Cestu, jak projít a jak z každé výzvy učinit spojence (což tipuji i v komentech Crazymike naznačuje).
Děkuji proto za tuto ryzí báseň. Obnažuje (již ve velmi citlivých letech na emoce), tak hlubokou a dávnou pravdu, kterou já třeba prožila vědomě až po 35 roku svého života.
Dnešní kultura společnosti snadno vymývá individuální originalitu a vlastní emoce i názory, a proto každá poetika, tvořivost, báseň apod., která tepe vlastním bytím, je mi milá a vzácná!
Jen tak dál, co volně plyne.
Má zodpovědnost, jakou báseň si vyberu a jaký úhel pohledu zvolím, abych si udržela vlastní konstruktivní pohled na věc! A snad nevzala na svou palubu, co mi neslouží…. Když to autor ještě podpoří, jistě to uvítám.
Ať se daří, co tě baví!
Ořechová N.
09.07.2021 12:52:15 | Ořechová
mi se báseň strašně moc líbí i jako píseň smutná lidová pověsili Janíčka na vysoké lípě pověsili pláče malé dítě že už není síly že už není cesty zpátky že je život strašně vratký :-))
25.04.2021 11:01:19 | Iva Husárková
Ahoj, s dovolením napíši reakci na Tvá vložená díla, abys tu měla také něco delšího a zajímavějšího :o) Pokud to jsou "pubertální díla", tak uznávám, že jsou poměrně zajímavá a kvalitní. Jediné, co mě tam vadí jsou ty metafory a slova která používáš ohledně smrti a utrpení. Podle mě by umění mělo být vyváženo, část třeba básně pozitivní a negativní. Je jedno, co člověk prožívá, zažívá, nebo co bylo. Vždy by měla být přítomná Láska, Cesta, Osud a ten dobrý konec, jinak to podle mě strne celou věc tam, kde by náš život být neměl. Pro mě je smutné to, když lidé něco tvoří a je to čistě destruktivní, nic si z toho normální člověk nevezme, ani když se tam použije symbolika, či fundamentální příčina a následek. Člověk tvoří to, co je a pokud má takový přístup jen ke psaní, má takový přístup i v(k) sobě, v nitru, k druhým a k životu samotnému. Jelikož jsem nejspíše škatulkovaný fatalista, věřím, že život bez cesty není životem, a proto pochopení dobra a zla, lásky a strachu, života a smrti...je klíčové ke všemu, co jsme a čím se máme stát. Proto předávat jen negativní věci na druhé je v rozporu s uvědoměním lidské bytosti, která má být empatická. Lidé si zkrátka neuvědomují to, že slovo a písmo přímo ovlivňuje druhé, tedy může ostatním škodit nebo naopak tvořit. Křičet něco do světa kvůli svému egu a nepochopení - není řešením ani pro jednu stranu, ale vážným problémem nad kterým by se každý měl trošku zamyslet :o) To neplatí jen pro Tvá díla, ale pro všechny lidi na světě, protože kde je nepochopení - je pouze chaos, síla, která nás trhá na kousky a my jsme celistvé bytosti, které tu mají v polárním světě něco vykonat a jít dál :o) Určitě nelpět na fiktivní minulosti a strachu, který si sami tvoříme a zuby nehty se toho držíme :o)
25.04.2021 10:55:00 | Crazymike
Ahoj, děkuji za reakci a za tvůj názor mých pubertálních básní. Umění podle mě nemusí být jen vyvážené. Co třeba Wolker a jeho poezie? Básně se mi nejlépe píší, když nemám dobrou náladu, když jsem veselá, dělám jiné věci. Hodnotit mě, můj přístup k sobě, druhým a životu na základě několika básní je velmi velmi zjednodušené. Pokud máš u toho nelibý pocit, doporučím ti to nečíst nebo se třeba časem dočkáš něčeho, co se ti bude líbit. Měj se krásně.
25.04.2021 23:27:24 | Karin Misařová