V hevábí

zavinuta v hedvábném plátnu
poklidně jako polední vánek
ležíš, zatímco blížíš se Pánu,
kterýž ti věčný vinšuje spánek,

na rtech úsměv chřadne,
s lůnem zakrátko slyneš,
za dne parného i noci chladné
v země hlubinách tleješ

a smát se můžeš jen
skrze sluneční zář,
plakat přes kapky deště,
zdalipak uzřím tu ještě
tvou líbeznou tvář,

chvěji se pohledem
na kvítí nad tvým ložem rostlém