Čekání na věčné ráno part. II

Čas mezi prsty protéká,
zvadlou kytici k prahu tvému,
dob dávno za obzorem zapadlých,
stín můj pokládá.

Pouliční lampy nocí jantarově září,
dočkám se poklidného rozednění?
Těžká hlava totiž hodně váží.

Ulice prázdná, ve tmě život utichá,
ranní zpěv ptáčků vzpomínkou,
život klíčí, uvadá.

V kómatu na mě sněží,
kosti obaluje námraza,
minuta po minutě pomalejší,
časová nákaza.

Dočkám se konečně rána?
Štěstí, nešťastná fáma.
Z hlavně mozkem,
ve snu prolétla mnou svobody rána.

Slepý mrzák pod noční oblohou,
nekonečno tíží časovou rozlohou.
Hlasy z minulosti volají, naléhají, křičí,
rozklad šíří se,
mou životní osnovou.