Umrlí

Předvěky umrlí
předkové moji,
z nebe dnes mrholí
krystaly soli
namísto deště

do mých namoklých ran
uvnitř duše mé.
Světem, jenž nepoznán
slepě klušeme
stále a ještě.

Brzy shledáme se
na druhé straně,
až Smrt mne přenese
ke vstupní bráně
na mé poslední

cestičce za Vámi.
Do Vaší říše
vstupuje neznámý,
jenž o Vás píše
v noci i ve dni.

Vy, jsoucno svobodné,
jediné volné,
mé Já Vás probodne
jak deště solné,
jež dneska kanou.

Ve věčnosti také
budu jenom snít
ty krásné sny sladké;
mé ostatky hnít
tady zůstanou.