Poslední

ostrá čepel mého nože
září jasně v světle luny
v nitru tiché zimní noci
řezy znějí jako struny

ladný pohyb rovné chůze
nový pramen rudé říčky
sytá barva krve svítí
více nežli oheň svíčky

rodí toky křivých linek
nechám teplo tempem téci
kvapně kapat krůpěj krve
jednou, dvakrát, třikrát přeci

jako hadi svíjí ruku
napříč tichou chladnou nocí
avšak strachu třeba není
brzy budou utéct moci