Zúžená smyčka

chodíme zoufalí dokola
nejen dny, měsíce, ba roky
nevím už, neumím spočítat
všechny ty ponuré výkroky

„otevřte!“ křičíme neboze
mlátíce zátaras do krve
přestože víme že ztratíme
neboť to nebude poprvé

padáme, postupně, přes sebe
šťastni ti, kterým smrt dopřána
stojím tam samoten mysle si:
kéž bych jen nepřežil do rána