Do lesa

dokud umím vidět krásu
v suchých větvích starých stromů
které v temnu vedou šepot
osob padlých z tepel domů

koupat vlastní slzy deštěm
lámat úsměv v křeči kroků
chladem noci přestat vnímat
lstivě rychlý závod roků

potom vždycky ctí mi bude
motat lano kolem krku
ať les zdobí moje tělo
visíc skvostně z kmene smrku