Zamknuté

dírka zámku dveří říká
musí klíče někde býti
na však zemi lesklé čisté
beze skvrny, nelze vzíti

přece něco leží na ni
mrtvá těla žízní pošlá
říkám těla, těla pouhá!
zhoubou času lidskost došla

víra šálí smysly marným
stěny kousat lidi nutí
avšak cihlu v papír kterak
pro zoufalé ona zkutí?

co jen kolem zemi zdobí?
vypadané jejich zuby,
kdysi úsměv zpoza retů,
nyní hrubé, pusté huby