Vlnobití
Vlnobití
Vlnobití myšlenek
tříští se o strach skal
Zoufalost leze po rukách...
Bezmocný je i král
V zárubních mizí Svět
Jen Bůh ví, kdy naposled
Aswhagand, vyslovím
zlý přízraku mysli, odezni
Nelidsky panuješ tělu
Lidskou důstojnost bereš si celou
Přesto smrti nevydáš hned,
naruby obracíš niterní svět
Minulost, přítomnost, budoucnost
Uvízly v bublině svého času
Ujídáš z nich, jak cukrovou vatu
Zatím co my, zapíchnutou patu
Tři cesty v sobě,
musí se projít,
K radosti a štěstí včas si dojít
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Krásne hĺbavá báseň, Isla :)
Anjel šepká,
diabol káže-
hlasom zviaže
nepustí, kdeže
anjel šepká,
diabol káže,
anjel dneska
rozpustil stráže
ako sa rozhodneš,
len na tebe je,
to čo cítiš je to
čo v tebe žije :)
30.06.2021 23:42:05 | Dávid
Milý Davide :), báseň je zaměřená na lidskou důstojnost.
A na to, jak si jí zlá nemoc, dokáže postupně vzít.
Když to člověk zažije u svých blízkých, zůstává ta bolest, strach a pak obavy o druhé napořád....
Nemůže nic dělat, jen čekat, modlit se a doufat.
08.07.2021 01:57:47 | Isla
Dělit své tělo s proradným démonem, je pro člověka přetěžký úděl.
Minulost, přítomnost, budoucnost. Tři cesty v sobě přejít.
Líbí se mi to, Islo.
27.06.2021 01:18:51 | šerý
Děkuji ti za tvůj pohled milý šerý. :)
Některé negativní vzpomínky a prožitky v nás, i když se bráníme
přetrvávají :(
Prát se s nimi, stejně jako s vyvolanými emocemi, je pak těžké. Uvíznout jakoby v čase není sranda. Traumata, přesně jak jsi popsal, démoni, v jednom ze tří mozků, se vracejí, zároveň se strachem a obavami o ty, na kterých nám záleží.
Nemožnost nějak pomoci...
Já vím, takový je život a nic,
kromě přijmutí faktů a podpory nejde udělat .
Mám ale výhodu, umím to alespoň trochu popsat. :)
28.06.2021 13:50:57 | Isla