Pro Jarušku do nebe.

Máš svátek, teto milá.
Zemřela jsi dříve,
než jsem se narodila.

Pořád v sobě nosím
a za Tvoji duši prosím
Tvůj portrét
usměvavé malé holky.
Byly Ti čtyři roky.
Zápal plic
a smutné kroky.

Nemoc si nevybírá.
Žaludek se mi svírá.
Ty stále s námi byla.
Tvé světlé vlásky
byly jako živé
a tišily stíny tesklivé.

Zemřela jsi jako dítě.
Já z obrazu Osobního portrétu
vidím Tě živou a milou.

Jsi slunce v dešti,
i když osud Tvůj krátký,
já vím, že duší jsi zpátky.

Milá Jaruško!
Maluji Ti sluníčko.
Usmíváš se z nebe
a já mávám na Tebe.
Milá tetičko!