Dítě.

Dítě piš a piš
a bolest vypiš
v lůně matky ZEMĚ.
Ta miluje Tě
a nebere Tě jako plémě.
Bolest lépe odkape
a neusmrtí Tě.
Milé dítě, zem Ti dá náruč,
když nikde není
a pohladí i kamení,
co tvrdé tak není.
Příroda umí přijmout bez skrupulí.
Zná správnou formuli.

A jako děti nevyčítáme si,
že jsme se narodili.
Žije v nás obilí
a lány pole,
co naše slzy skropily.
Bolest je příležitost,
nebýt v sobě jako host.
Vyrvat tu mrzutost.
Říct jí jednou dost.
Vyzdít vše ve svém chrámu
a napsat x y melodramů
z duše a číše,
co i v přítmí kluše.
Bolest je součást života.
Je v ní i prostota.
A ryzí čistota.
Žiji v ní. Občas zákruta.

Ta a ta ruka zvedá mě
a díky ní jsem plná života.
A v hladu piji med
a tam a tam zasílám slova díků hned.