Eutanazie
Eutanazie
Dýchám olovo,
plivu krev, pláču popel,
řekni prosím to kouzelné slovo,
konečně můžeš odejít,
psst, až na můj povel,
povol.
Plaval jsem ve třpytivém moři,
pode mnou magnetické dno,
světlo tam nemá moc,
klesám v pěnivé modři.
Tam v prázdnotě,
paže mé volně se vznášejí,
nádechy vody do plic mír vnášejí,
slova němých rybích úst,
ztracená v topazové pustotě.
Unášen studenými proudy,
kůže ztvrdlá jako v půdě hroudy,
u dna tělo mé vertikálně,
komunikuji se světem,
na věčnost již pouze neverbálně.
Eutanazie, definitivní řešení,
braň mi v odchodu,
ale pak budu jen stín v životním podchodu,
je to proti štěstí hřešení,
nech mě se utopit,
žít pro mě nikdy nebylo tvé potěšení.
Komentáře (16)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Těžké téma a ještě těžší řešení je eutanasie...
20.07.2021 12:05:55 | Lighter
Je to ožehavé, těžké téma, no. Já tedy narážím na "duševní eutanazii" a tolerovanou sebevraždu (což je vážně pozitivní :-D), ale dá se v tom najít také tento rozměr.Klasické eutanazie.
28.07.2021 12:13:08 | R.Chlup
Všechno je duchovní, zvláště když jde o zdraví a o život. Proto jsou všechna špatná náboženství až zvráceně mentálně fixovaná na utrpení a smrt, místo aby oslavovali život a radost. Jsem pro eutanazii, hlásáme svobodu a nechceme umožnit nesnesitelně trpícím vysvobození, to je od nás velmi sobecké až sadistické...
29.07.2021 11:25:28 | Lighter
No myslel jsem tak, že ta báseň popisuje vnitřní utrpení a touhu po tom to již necítit. Jinak ano, zdraví a život s tímto slovem velmi souvisí, ale já slovo duchovní vůbec neřadím k nábožesntví. Duchovní myšlení je pro mě hlubší náhled na všechny aspekty života, lidské osobnosti atd. Spíš je mi blízký buddhismus. Jinak určitě souhlasím. Pokud člověk, který již nemůže žít a trpí, chce odejít, je to jeho volba. Láska blízkých by neměla být sobecká... a to se pak tak pozná.
29.07.2021 13:26:56 | R.Chlup
Přeju ti aby ses topil jen v radosti ze života a aby ses v ní utopil až se jí nabažíš.
19.07.2021 22:37:06 | Slav Milo
Děkuji. Třeba to přijde. Kdo ví. A nebo ne a budu stále psát smutné básně :-D
28.07.2021 12:11:42 | R.Chlup
Hodně blízké. Babička umírala s eishamerem a ty poslední chvíle byly pro ní velmi těžké. Druhá babička před x lety zemřela na rakovinu tlustého střeva a poslední fáze jejího života bylo silné přání už odejít a netrápit se. Až moc blízké téma.
19.07.2021 15:12:16 | mkinka
těžké téma (jak moc, a zda-li, je to osobní?), napsáno velmi dobře...
19.07.2021 14:18:30 | Sonnador
Děkuji za zpětnou vazbu :-) Je to velice osobní. Psal jsem to v beznadějném stavu. Což platí i o ostatních mých básních, v nichž jdu s kůží na trh a za nic se neskrývám. Píše je, když se cítím ztracen. Je to odraz mého špatného období. Rád bych to pak vydal jako sbírku, která o něm bude vypovídat. Ale chystám i něco, co bude méně osobní (ale z nějaké části to vždy bude), co bude spíše vyprávět příběhy.
19.07.2021 14:32:19 | R.Chlup
tedy upřimně doufám, že už si naději zase našel, a že je to o duši a ne i o těle...
depresi i beznaděj znám, tak jen posílám obejmutí... a přání, ať je brzy radostněji...
a líbí se mi jak píšeš...
19.07.2021 14:38:08 | Sonnador
Právě, že nenašel. Ale vypsat to ze sebe opravdu pomáhá. Je to hlavně o duši. Vechno to jsou metafory pro ztracenou duši, uvězněnou někde, kde se jí nelíbí :-) O pocitech. Ale já rád tvořím vícesmysly. Tady je to o pocitu, že mě vtahuje ta prázdnota na dně a že je čas mě pustit, když si to přeji. Dá se to ale vyložit i tak, že je to představa dobrovolného utopení fyzického těla (vím, zní to všechno děsivě, ale mám rád upřímnou tvorbu). Děkuji za hezká slova. Třeba někdy napíši i něco pozitivního. A vážím si toho, že se vám to líbí. Nepíši totiž dlouho (literaturu a poezii) a mé první pokusy nedopadly zrovna dobře (alespoň v mých očích).
19.07.2021 14:47:58 | R.Chlup
tak jsem to pochopila dobře...
je to těžký, znám to, člověk musí nějak vydržet a držet se maličkostí...
tak... piš! a opatruj se...
...a s tím psaním, člověk nesmí být sám k sobě moc přísný, a co pomáhá je - nebát se ztrapnit, to se pak píše svobodně...
19.07.2021 14:50:20 | Sonnador
Určitě, také si teď mnohem více vážím maličkostí (o čemž by se také dalo napsat), ale asi víte, že někdy jsou ty pocity k neunesení. Zase věřím, že když to člověk zvládne, vydrží, bude silnější než kdy předtím. Kráčíme po trnité cestě, ale kdo ví, kam vede?
Děkuji, zase brzy něco napíšu a rád si přečtu i něco od vás.
No, já si zase myslím, že přísnost je třeba, aby se člověk posouval dál. Ale zase je hloupost se pranýřovat a být na sebe krutý/tá. To pak vede jen k velkému tlaku a zase... jsme u psychiky. Ale chce to zkrátka tvorbu řešit, všímat si chyb, napravovat je a určitě máte pravdu v tom nebát se ztrapnit, nebát se být upřímný, umět tedy i riskovat. Ale to je na tom vzrušující. Také jsem si prvně říkal, co asi lidé řeknou na témata, o nichž píšu tak otevřeně. A nakonec se to líbí a strach mě opustil hned po prví básni :-)
19.07.2021 15:00:22 | R.Chlup