To jediné.

To jediné, co zůstalo.
Je slovo a to není málo.
Jsem vítr, co cuchá sebe a ne málo.
Jsem řeka čistá i kalná.
Odpověď záporná i kladná.
Jsem sopka, co chrlí i je v klidu.
Žije i umírá v příslibu.
Omyjte mě.
Jsem dítě nešťastné
a v rytmu života
slzami zjizvené.
Namaluji si úsměv,
zatlačím vnitřní řev.
Snad zapomenu hned
na slova, na které není odpověď.
Slza je život a svatá síň.
Píši o sobě.
Zabíjím splín.
To jediné, co zůstalo
a jizvy rovnalo
to němý papír propsalo
a to zbylé si já říkalo.
To jediné, co mám.
Je můj stálý chrám.
V něm se mihotám.
Navzdory osudu
klečím a řvu v příslibu.
Snad lepší zítřek dostanu
a žít pro slovo budu.
Jsem ještě v přístavu,
než vypluju.
Řeka má úskalí
a proud je převálí.
Má píseň šakalí.