Utíkám
Utíkám
Utíkám sama od sebe
od vědomí, které do masa drásá.
Utíkám v myšlenkách od Tebe
od končin, kde bují antispása.
Utíkám zase o dům dál
za teplem u krbu, azylem duše.
Utíkám - a on mě dovnitř zval
přiložím do ohně z mé vlastní nůše.
Utíkám, nohy mě unáší pryč
namísto srdce ční bezedná jáma.
Utíkám, na hřbetě vzpomínek bič
vždyť víte... dnes večer nechci být sama.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Jak z ponurného snu, kdy člověk utíka krajinou od svých lásek, nepravostí, marností. Snad každý prožil a ví, kolik to stojí statečnosti a sil.
A lidské dotyky si "žijí" jen na své virtuální klávesnici... ouva.
K anotaci. La la ... že se to může stááát... Lenka Dusilová.
13.08.2021 00:24:10 | šerý
Některá písmena máš, zdá se, slzami zkropená... No, neutíkej daleko - chyběly by mi tvé verše.
12.08.2021 23:38:06 | poslední
dobře ti to píše, stojí za vícerá přečtení:)
11.08.2021 14:53:24 | Sonnador
Líbí :-)
*Utíká "jáma rychle" (či pomalu) jen k horizontu dění*
*Stále tam stojí a čeká ... to co jí změní*
11.08.2021 07:39:31 | Fialový metal