Srpen 1968.

Spi, holčičko,
zavři očka svá.
Noc není stejná.
Neptej se proč.
Byl jsem na vojně,
to jsi se ještě nenarodila.
To by Tvá duše neustála.
Byl rozkaz do tanků.
Rychle a ku Praze.
Nebylo to cvičení.
Bál jsem se dlouze.
Byli jsem uvnitř jenom v
záloze.
Bože, nezasahovali jsme.
Jsem tu a dobře.
Pokyn z vedení.
Malý člověk sám nic neumí.
Vzpomínám, že zpátky
do kasáren vítal jsem.
Nechtěl jsem být
spojován s tím časem.
Strach okolo,
co bude dál.
Byl jsem voják,
žádný pán.
Jituško,
už spíš.
Ať v životě se nebojíš.
A nemusíš dělat to,
co nemusíš.
Každá doba má své,
zůstanou srdce důvěrné.
Snad bude někdy něco k dobru
a člověk člověka nezklame.
Doba je těžká
a ze mě nikdy komunista nebude.
Vzali nám svobodu
i půdu.
Zem občas plna bludů.
Už spíš.
Pořád tu s Tebou budu.