Zpočátku
jsi psal o lásce.
Sice svérázně ale přece.
O tom, že si mě pokládáš na koberec,
že hltáš i můj jícen,
že nemá cenu ani zapínat poklopec.
Pohlcen.
Dral jsi mý polštářový tělo.
Odhazovala jsem svoje mravy
na líbezně vzdálenou zem.
Utrhls mi hlavu a vzal jí do voblak.
A teď?
Píšeš o naději.
(31. 8. 2021)